Velký článek ze Sparku

Photo by Jaroslav Urban

Povedlo se nám sehnat text článku z největšího českého hudebního časopisu Sparku, který o nás otiskl v prosincovém čísle roku 2020. Níže vám nabízíme zdarma k přečtení story SEBASTIEN v podání Sparku. Pokud by někdo chtěl i obrázky a bonusové informace, seženete ho zde.

Jednomyslnost lidského druhu

Velký příběh, který napsal sám život a jeho drobné radosti a strasti. Na začátku byl sen, jejž bylo potřeba pravidelně zalévat a živit. A muzikanti ze SEBASTIEN se nikdy ve svém úsilí nezastavili, i když měli možná někdy pocit, že jim štěstí ukazuje záda. I když ochutnali zahraniční pódia ve společnosti slavnějších kolegů, stále se tak trochu prali s větrnými mlýny. A přišel radikální řez. Dost bylo anglicky zpívaných textů, rodná řeč se napevno zahnízdila v umělecké kuchyni symfonické powermetalové kapely. Družina příznivců se začala pomalu rozrůstat. Základním kamenem změny se pak stalo nové album „Integrity“, ze kterého už fanoušci dostávají pravidelně ochutnat ještě před oficiálním vydáním 11. prosince 2020.

Do metalového éteru zamířily singly „Tornádo“ a „Labyrint“. Nová tvář SEBASTIEN si získává pozornost, která utěšeně hutní. Určitý rozruch mezi fanoušky způsobil přebal nového alba SEBASTIEN. Spekulace o významu dvou kovových skulptur na albu „Integrity“ jsou žádoucí a pochopitelné, přesto existuje univerzální vysvětlení, které můžeme na motiv aplikovat. „Postavy na obalu alba ,Integrity‘ poukazují na určitou prázdnotu dnešního člověka. Všichni se snaží být nablýskaní navenek, ale uvnitř je pusto. Virtuální vztahy vládnou, ale jsou plané. Fakt, že máš pět tisíc přátel na facebooku, a přitom není s kým jít na kafe, je hodně alarmující. Notabene, když jde dnes kluk s holkou na rande, mají často oba s sebou mobily a místo konverzace ťukají do displeje, případně ještě se sluchátky na uších,“ říká bez obalu Rain, který se netají tím, že je i v současné moderní době inspirován bohatou historií, kterou ostatně vystudoval na vysoké škole. Říše hudby a vše s ní spojené se občas nečekaně a pozoruhodně prolínají do života kolem nás i dramat v něm probíhajících. Tak jako kupříkladu pandemii koronaviru připomínající text. „Pod maskami vídám skoupé tváře…, jsem psal v době, kdy o covidu ještě nikdo nic nevěděl, nicméně text nyní dostal nový rozměr,“ tvrdí Jirka Rain, který, stejně jako jeho kolegové v kapele, přišel díky nekonečné epidemii o možnost koncertovat a účinně propagovat nové album „Integrity“. Jeho odhodlání sdělit světu myšlenku desky je ovšem možná o to větší.

Reálný svět nežijeme online

Svět rock’n’rollu je pokované pozlátko s hrozivými ostny, ale kluci ze SEBASTIEN ve svých občanských životech fungují jako každý z nás, řeší všední starosti a pracují ve svých zaměstnáních, když zrovna situace nepřikazuje pracuj, ale zůstaň doma. Ostatně i takové cestování může být na výsost kreativní činností. „Nemálo textů jsem psal v metru cestou do práce nebo z práce, a nejsilnějším vjemem pro mě byly prázdné pohledy lidí okolo. Nad rozehranou hrou sedící, smutný a smířeně šedivý dav jako by reprezentoval celkově dnešní dobu. Technologicky nám dává strašně moc, ale emočně zoufale málo. Proto jsme chtěli novými písničkami upozornit, že reálný svět je tam venku, nikoliv v online prostředí,“ popisuje Jirka, který v občanském životě působí v PR oddělení Českého statistického úřadu a rozhodně patří mezi muzikanty, pro které není vnímavost a respekt sprosté slovo. „Mrzí mě, že se dnes žije jen převážně na povrchu, bez chuti jít do hloubky. Pamatuju si, jak jsem se ptal svého mladšího bráchy, když mu bylo asi dvacet, čím by chtěl být, jak by chtěl naložit se životem, a on nevěděl, protože ho naplno zaměstnávaly počítačové hry. Ta prázdnota při pohledu do budoucnosti nebyla jeho chyba, ale prožitek celé jedné generace, vychované do starého světa a následně vržené do toho nového – virtualizovaného. Je hrozná škoda mrhat šancemi, když toho můžeme tolik vytvořit a dát světu, nebo naopak si z něj vzít a něco se naučit. Každý máme v sobě něco z palety talentů…,“ kroutí hlavou Rain, který nasával inspiraci už od školních let a má také slavné příbuzné, neboť jeho praprapraprastrýcem nebyl nikdo jiný než slavný skladatel Bedřich Smetana. Ale těžko mohl jako kluk tušit, jak pozoruhodně se povinou jeho budoucí muzikantské cesty.

Jedna historka za všechny osvětlí situaci. „Mimochodem, Bart z ALKEHOLU a TÖRRU, zároveň můj bývalý spoluhráč z NAVARU a spolužák ze základky, který chodil o rok výš, mi ještě na škole vypálil cédéčko KREYSONU ,Anděl na útěku‘ včetně ručně vymalovaného loga na disku,“ vzpomíná Jirka, který se stal před pěti lety hrdým otcem dcerky Elly. À propos, už uteklo mnoho vody a vyměnilo se kalendářů od okamžiku, kdy se před více než dvaceti lety zrodilo zmíněné heavymetalové těleso NAVAR. Kapela, která vznikla v roce 1999 v Pardubicích a odehrála přes sto koncertů po celé republice, existovala necelých deset let. Stopy po kapele zavál prach, ale přesto si občas někdo stále vzpomene, mimo jiné na to, jak byl součástí NAVARU také účastník soutěže Česko hledá Superstar Julian Záhorovský. Ti, kdož soutěž v roce 2004 sledovali, zřejmě jen těžko spojí uhlazený hezounkovský projev s heavymetalovou úderností a nekompromisností. „Ale to je právě trochu mýlka. Julian byl totiž v době, kdy působil v NAVARU, celkem punkrocker,“ vysvětluje zdánlivou disproporci frontman SEBASTIEN (a dříve NAVARU) Jirka Rain a ospravedlňuje tak částečně pověst bývalého parťáka.

Jirka sám naopak nikdy neopustil vody melodického metalu, tu s rockovou příchutí, tu se symfoničtějším akcentem. A lhostejno, kde se zrovna nacházel. „Do dvaceti jsem vyrůstal v Pardubicích, potom jsem odjel na dva roky do Skotska, vrátil se a žil v Hradci Králové, dnes jsem doma v Praze, ale SEBASTIEN jako takový není odnikud, proto vždycky preferuju, abychom byli prostě vnímáni jako česká kapela. Anebo českobudějovicko-pražsko-krkonošská kapela, ale to zní opravdu divně a komplikovaně,“ říká se smíchem Jirka, který mimo jiné už dvacet let vyučuje hru na kytaru a byl firemním hráčem značek Ibanez, Yamaha nebo FGN.

Z frontmana lapačem zkušeností

Zpěvák a kytarista Jiří Rain je duchovním otcem komety SEBASTIEN, ale čas od času přešaltuje do zcela jiné role v jiném seskupení. Zasvěcení již tuší, že řeč bude o legendě CITRON, kde Jirka působí jako baskytarista, kytarista a doprovodný zpěvák. Mimo významně odlišné pozice se Jirka v ostravské kapele prezentuje v charakteristické image, ke které už neodmyslitelně patří stylový kulich. „V SEBASTIEN v podstatě hraju roli Radima Pařízka, tedy člověka, který celou skupinu táhne a dává tvorbě směr. CITRON je pro mě z určitého úhlu pohledu oddech, protože jsem opravdu ten pěšák, který nemusí řešit organizační věci nebo logistiku. Zároveň mě baví sledovat Radima, coby velkého profesionála v branži, a učit se od něj vrcholový management rock’n’rollu,“ dodává s úsměvem Rain, který nastoupil do CITRONU v období, kdy kapela zápasila o vlastní existenci v důsledku rozštěpení starší sestavy.

Řekněme si na rovinu, leckdo by možná podobný očistec nevydýchal. „To byla síla, vlna nenávisti některých fanoušků starých CITRON byla opravdu devastační. Vznikl LIMETAL, a já si připadal jako na fotbale, když soupeří Sparta a Slavia. Nebylo jednoduché zůstat v klidu, když tě někdo pořád staví na různé strany barikád. Přitom my s kytaristou Pavlem Hanusem máme moc rádi práci Jardy Bartoně, a s kluky z LIMETAL jsme si nikdy nic neudělali. Přišlo mi, že větší emoce byly mezi fanoušky než mezi námi muzikanty,“ přiznává Rain, který je oficiálně stále součástí i další legendy českého metalu KREYSON a vystupoval také se zpěvákem Láďou Křížkem akusticky. Po boku „zlatého chlapce“ se koneckonců svého času objevoval i baskytarista Petr Skala, který v KREYSON obsluhoval svůj čtyřstrunný nástroj i klapky kláves. A protože je český rockový rybníček nevelkého rozsahu, spolupracuje Petr i s kapelou CITRON, kde má na starosti orchestrace, které vytvořil kupříkladu pro nahrávku „Rebelie rebelů“.

Jak Jirka Rain přiznává, někdy jsou kluci ze SEBASTIEN ve svých dalších angažmá takřka nezastupitelní, jindy, stejně jako v případě tichých lekcí guru Radima Pařízka, nasávají inspiraci u fachmanů muzikantského světa. „V případě KREYSONU bylo asi nejzajímavější spojení s Chrisem Tsangaridesem – být ve studiu u producenta ,Painkillera‘ bylo úžasné. Veškerou komunikaci za kapelu jsem s ním řešil já a dost jsme se spřátelili. Měl doma kytary od Garyho Moorea nebo Yngwieho Malmsteena; kombo, na které hrál George Harrison v Cavern clubu, když THE BEATLES začínali, atd. Velký producent, který nám na druhou stranu vařil, staral se o nás, vezl nás na letiště do Londýna... Byl prostě boží a moc nám pořád chybí,“ vzpomíná Jirka na vzácné obohacující okamžiky profesního i lidského charakteru se slavným Chrisem Tsangaridesem. Fenomén lidství je pro Raina i celé SEBASTIEN velice důležitý. A také proto přinášejí silné poselství v nové skladbě „Nechtěná“.

Slavná hrdinka z dětského domova

Píseň, která se stala dalším singlem SEBASTIEN, získala i velmi působivý kabát v podobě videoklipu, jehož hlavní hrdinkou je Veronika Kašáková. Příběh české modelky a finalistky České Miss 2014 je, nebojme se říct, až impozantní. Jelikož Veroničina matka propadla drogám, byla ona sama už ve čtyřech letech umístěna s bratrem Karlem do dětského domova. Ačkoliv se jí nerýsovala nikterak růžová budoucnost, Veronika se dokázala vzchopit, vystudovat obor Předškolní a mimoškolní pedagogika, a následně nastoupit do jedné z nejmenovaných bank. V pětadvaceti letech napsala autobiografickou knihu „Zpověď holky z děcáku“. Ve stejném roce pak zazářila v soutěži krásy a svět modelingu jí byl otevřen dokořán. Ale kdo by si myslel, že Veronika mentálně zakrněla, spletl by se. Rozhodla se založit Nadační fond Veroniky Kašákové, který pomáhá vstupovat mladým lidem z dětských domovů do reálného života a obstát tam. Neuvěřitelný příběh nezlomné dívky je pak jako stvořený pro umělecké ztvárnění skladby „Nechtěná“. I SEBASTIEN jsou připraveni na velké výzvy, číhají už za dveřmi a nemusí být nutně daleko.

 „Myslím, že spoustu krásných věcí a zážitků můžeme zažít přímo u nás v Česku,“ říká Jirka Rain. Podle něho nastal čas vážit si více domovského prostředí, starých tradic, na které se začíná pozapomínat, a vůbec nám blízkých lidí a rodin. „Když jsem před lety pracoval ve Skotsku, přepadl mě najednou pocit, že musím zpátky. Že tam prostě nejsem doma a moje místo je někde jinde. Těšil jsem se zpátky domů tak moc, že jsem se zaradoval, když jsem ve vlaku uslyšel manželskou hádku v češtině. Oni řešili nějakou krizi, ale já byl prostě šťastný, že slyším mateřštinu,“ dodává pobaveně Rain. S nejnovějším albem SEBASTIEN „Integrity“ dotahuje své někdejší potřeby a myšlenku celé provázanosti s rodným hnízdem k dokonalosti. A není v tom sám, stejně situaci vidí i jeho druzi Petr, Pavel a Lukáš. Jako čtyři mušketýři, avšak z české kotliny, se rozhodli vrátit lidem úctu k tradičním hodnotám i sobě samým, za předpokladu, že neztratí svoje zapálení pro metal a silné melodické písničky.